‚Život je někdy dost surovej.‘

Posted on 04/11/2012

0


Život je někdy dost surovej. Přečetla jsem si v jednom příspěvku Skaleky (přezdívka) na postizene deti.cz. Ano, to je ten výraz, který jsem již párkrát hledala. Napadalo mě život je svině, nespravedlivej, tvrdej a tak. Ale surovej, SUROVEJ to je přesně to co ŽIVOT NĚKDY JE.

Já mám štěstí, na mě ještě nikdy surovej nebyl. Tvrdej jo, ale surovej ne. Ale vídám tu surovost docela často kolem sebe. Lidé, které někdo miluje umírají. Rodí se nemocné děti. Dostáváme smrtelné a nevyléčitelné diagnozy. To je surovost.

Když přijdete o práci, prachy, něco se vám hodně nepovede.. to je život tvrdej. Když vám zemře někdo blízký, ale velmi starý je život svině. Když vám zemře ve třiceti manžel, vaše dítě je těžce postižené a nebo vám diagnostikují metastázující rakovinu to je surovej.

Naposledy byl (je) život surovej k jedné mojí kamarádce. Narodil se jí syn ve 31. týdnu. Vše se zdálo docela dobré. Samozřejmě měl za seboou hypoxii, ale po pár dnech byl (v rámci možností nedonošence) stabilní a dýchal sám. Pak se vše posr… Zkolaboval. Žije, ale… půlka mozku v háji, stále se mu v hlavičce hromadí mozkomíšní mok. Ob den absolvuje lumbálku. Samozřejmě ještě může vše dobře dopadnout, budou rehabilitovat a tak, ale je to od života surovost. To co si prožívá to je očistec, nebo možná peklo. Jo, peklo.

Já vím, jaké to je bát se že vám umře dítě. A když už tušíte, že neumře tak se bát, že nebude chodit. A když už to víte, že  chodit bude, tak se  bát o jeho mentální rozvoj. Bylo to HROZNÉ. A to jsem měla tisíckrát méně rizikového kojence.

Na mě život surový nebyl, byl je tvrdý. Moje dítě je v pořádku, zcela zdravé.

Držím palce kamarádce, aby ji potkalo to samé. Držte prosím se mnou.

Advertisements
Posted in: Děti, Obecné